HISTORIE DŘEVOSTAVEB

o-drevostavbe-broumov-dreveny-kostel

Dřevostavby mají dlouhou historii: například již v roce 1494 postavil malíř Leonardo Da Vinci tzv. „Casa mutabile“. Tento dům byl plně předpřipravený a smontovaný na břehu řeky Tiber. Do současnosti se ale bohužel nedochoval.


V Německu lze ještě dnes nalézt řadu domů postavených systémem dřevěné hrázděné konstrukce tzv. „Fachwerkhaus“. Některé z nich byly postaveny již ve středověku a jsou obývány až do dnešních časů. Jsou to vlastně předchůdci dnešních montovaných domů.
Na územích Koruny České se dřevěné rámové stěny, resp. stavby tvořené rámovými stěnami, uplatnily především na hospodářských stavbách a stavbách drobného nebo doplňkového charakteru. Jejich zastoupení ve vesnické architektuře přitom bylo s velkou pravděpodobností podstatně větší než dnes, protože je nalézáme na řadě historických vyobrazení.

Ve Skandinávii se stavěly dřevěné kostely, které byly připravovány v tesařských dílnách a na místě stavby se jen smontovaly. I tyto historicky cenné dřevostavby stojí dodnes.


V Americe se v dobách „divokého západu“ stavěly nejenom slavné „Saloony“, ale také všechny ostatní budovy – jak bytového, tak komerčního užití – byly výhradně ze dřeva. Výstavba montovaných dřevostaveb je v Americe dodnes velice oblíbená.
V bývalém Rakousko-Uhersku a následně v Československu se stavěly budovy ze dřeva, tzv. roubenky, hlavně v horských oblastech. Na Slovensku lze najít dřevěné kostely ze 14. – 19. století, které slouží svému účelu do dnešní doby, a jsou to jak z historického, tak architektonického hlediska, velice cenné. Dokladem dřevěné chrámové architektury u nás je hřbitovní kostel Panny Marie. Tento dřevěný kostelíček na jižním okraji města Broumov byl vystavěn v původní podobě v roce 1449.


20. století
Vývoj dřevostaveb na našem území v průběhu 20. století úzce souvisí s extenzivním vývojem technologie montovaných dřevěných domů v Německu.  Ve dvacátých letech minulého století vyvinuli architekti Walter Gropius (zakladatel Bauhausu) a Konrad Wachsmann – nejprve nezávisle na sobě a později společně – montovanou stavbu v té podobě, jak ji známe dnes, tj. na základě průmyslovně připravených stavebních prvků a na druhé straně zpracováním dřeva jako stavebního materiálu budoucnosti. Příklady těchto staveb z předem připravených dílů s individuálními variacemi lze najít například ve Stuttgartu (Weißenhofsiedlung projektované W. Gropiusem v roce 1927).


50. léta
Počátkem padesátých let byly položeny základy německé průmyslové výroby montovaných domů. Jednotlivé tesařské dílny se postupně zvětšovaly a narůstaly do podoby průmyslových podniků. Jako příklad staveb z této doby může sloužit Německý pavilon na světové výstavě „EXPO“ v roce 1958, který byl postaven jedním z výrobců montovaných dřevostaveb.

I v bývalém Československu byly snahy rozvinout tento druh průmyslové výroby domů. Po druhé světové válce zakoupily dřevařské závody na severu Slovenska švédskou licenci na výrobu montovaných domů. Jejich snaha ale nebyla korunována úspěchem. Betonářská a cihlářská lobby prosadila, aby byl tento typ výstavby rodinných domů stažen z výroby. Přesto ale dřevařské závody dále vyvíjely vlastní technologii výroby montovaných domů. V malém městě Turany poblíž Martina na úpatí Velké Fatry jsou do dnešní doby zachovány tyto experimentální stavby z let 1956 – 1995. Lze tu zhlédnout chronologický vývoj pokusů o znovuvzkříšení výroby montovaných domů. Domy jsou do dnešních dnů funkční a obývají je zdejší obyvatelé, jejichž život je úzce propojen s dřevařskou výrobou.


60. léta
Již v roce 1961 byl v Německu založen předchůdce dnešního Svazu výrobců montovaných domů, jenž významnou měrou přispěl k jejich propagaci a zvýšení kvality. Výrobci – jako členové svazu – museli dodržet kvalitativní standard, který zákazníkům zaručoval, že dostanou to, co si objednali.

V bývalém Československu byla výstavba montovaných dřevěných domů do 70. let skoro zastavena. V oblasti dřevostaveb a konstrukcí ze dřeva se podařilo postavit jen několik staveb, které stojí a stále slouží svému původnímu účelu. Na Slovensku jsou to zimní stadiony (Zvolen, Banská Bystrica), sportovní haly (Žilina), tržnice (Bratislava).


70. léta

V roce 1973 – v době energetické krize – mohli výrobci montovaných domů beze změn v konstrukci velmi pružně zareagovat na v té době nově zavedené k-hodnoty, které klasifikovaly stavby dle jejich energetické náročnosti. Montované domy spadaly do kategorie energeticky úsporných domů, protože měly díky již vyvinuté konstrukci stěn méně tepelných ztrát. V roce 1978 bylo v Německu postaveno cca 22 000 montovaných domů.

o-drevostavbe-okal-historie-zdroj-slavnevily

V bývalém Československu byla počátkem sedmdesátých let zakoupena licence na výrobu a montáž montovaných dřevostaveb od německé firmy OKAL. Jejich výrobou byl pověřen tehdejší RD Jeseník. Na tehdejší dobu šlo o zajímavou a moderní stavbu s variabilitou od 2+kk do 4+kk a také cenové relace byly na tu dobu poměrně atraktivní. Přesto ale nedošlo k jejich masovému rozšíření. Na českém trhu má označení OKAL spíše negativní konotace, a to i přesto, že německá firma OKAL dodnes úspěšně podniká v oboru dřevěných montovaných staveb na evropských trzích. Je to hlavně proto, že OKAL se do povědomí laické veřejnosti zapsal jako levný výrobek, s nedostatečnou tepelnou i protihlukovou izolací. Rozdíl mezi materiály, které se používaly v sedmdesátých letech, a dnešními materiály a technologiemi je ale skoro tak veliký jako mezi automobily Škoda z tehdejší doby a dnešními moderními škodovkami.


Po roce 2000
V České republice se po přelomu tisíciletí prosazují dřevostavby se stále více, i když obtížně a ve srovnání s evropským průměrem pomalu. Jde přitom nejen o výstavbu rodinných domů, ale také o výstavbu bytových domů, ubytoven, mateřských škol, řadovou výstavbu, mateřské školy a jiné občanské a průmyslové stavby…

(Za použití: Eduard Doubrava, http://rodinne-domy.bydleni.cz)